plech, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -ách) (z něm.) 1. tenký, zprav. ohebný kovový plát: nádoba z plechu, okapové roury z plechu; vrata pobitá plechem; nůžky na p.; stříhat p.; to (plátno) je jak p. (Něm.) velmi pevné; tech. ocelový, zinkový, pocínovaný p.; vlnitý, děrovaný p.; transformátorový p. na jádra transformátorů 2. kovový plát na pečení pečiva ap.: péci na plechu; koláčů bylo na tři plechy 3. plát brnění: přední i zadní p. (Jir.) 4. mn. plechy hud. slang. plechové nástroje: kapela s p.; břeskot plechů; → zdrob. plíšek v. t.; — plechový v. t.