plenér (dř. ps. též pleinair), -u m. (z fr.) 1. výtv. malování v přírodě s využitím slunečního světla a ovzduší; obraz tak vzniklý 2. kniž. volná příroda: malovat v p-u; jet do p-u; — plenérový příd.: p-é studie; p-á malba; → přísl. plenérově: p. pojatý obraz