plen, -u m. (6. j. -u) kniž. 1. olupování bezbranného obyvatelstva, zvl. na válečném tažení, v dobytém městě ap.; drancování, plenění: brát, vzít město v p.; vydat, dát v p.; zpustošit majetky plenem a loupením (Bass); přen. dávat život v p. (Třeb.) všanc †2. válečná kořist, válečný lup; zř. zajetí: vrátili se (nepřátelé) obtíženi pleny nesčíslnými (Pal.); – jinochy s dívkami odvlékají v p. (Třeb.); přen. stal se smrti plenem (Vrchl.) zemřel