plena (*pléna Jir., *plína Prav.), -y ž. 1. kus látky, jímž se něco kryje; rouška: zabalit chléb do bílé pleny; okna zastřená plenou; ženy v barevných slováckých plenách; zblednout, být bílý jako p. (čast. stěna); přen. bílá p. kouře 2. kus měkké bílé látky k zavinování nemluvněte; plenka 1, plénka, plínka: dětské pleny; prát pleny; igelitová p. 3. jen plena anat. blána obalující mozek a míchu; meninga: p. mozková, míšní, mozkomíšní; med. zánět mozkových plen meningitis; hut. povrchová vada odlitků vzniklá povlakem z kysličníků; knih. druh gotické vazby, ochranný obal starých knih; → zdrob. plenka, plénka, plínka, plenčička, plénčička, plínčička, plenečka, plénečka, plínečka v. t.