pleskati (nář. pláskat, plaskat Kubín) ned. 1. vydávat pleskavý, mlaskavý zvuk; plácat 2: voda, déšť pleská; prapory pleskají větrem; pleskání trepek 2. (do čeho; oč; čím po čem, oč; koho, co) tlouci, bít pleskavými údery; plácat 1: déšť pleská do kaluží; karty pleskaly o stůl, na stůl; p. hadrem po mouchách; p. bosýma nohama o dlaždice; p. hocha po tváři, přes ruce, holce po zádech 3. (co) plochými údery něco tvárlivého formovat, dávat něčemu tvar; upleskávat: děti pleskaly bábovičky z hlíny; p. cihly 4. expr. (co) hojně, spěšně n. ledabyle dělat, zvl. něco spojeného s mazáním, plácáním: p. snímek za snímkem; p. barvy na obraz 5. obl. tleskat: p. do dlaní (Havl.) 6. hanl. (co; ~) naprázdno mluvit; plácat 6, tlachat, žvanit, klábosit: p. slátaniny, hlouposti, nesmysly; co to pleskáš?; prosím tě, nepleskej!; — pleskati se ned. 1. (též sebou) házet se (sebou), mrskat se (sebou), plácat se: v bahně se (sebou) pleskali kapři 2. expr. (s čím) namáhat se, lopotit se, hmoždit se: p. se s koláči (Rais) ○ předp. na-, o-, od-, po-, roz-, s-, u-, vy-, za-; → nás. pleskávati ○ předp. v. pleskati kromě na-, s-, za-