pleticha, -y ž. (zprav. mn.) 1. falešné, postranní, pokrytecké n. úskočné jednání k poškození někoho; pikle, intrika 1, machinace, pletka 2, úskok, úklad, manévr 2: strojit p-y, oběť ženských pletich; podezřelé, zrádné p-y; dvorské, klubovní, zákulisní p-y *2. spletitá, zamotaná věc, motanice, spleť: p. života (Šmil.) †3. nepravda, smyšlenka: Hájek, ale i jiní kronikáři p-mi rozličnými historii českou naplňovali (Pal.); — pleticha, -y m. (1. mn. -ové) řidč. expr. pletichář, intrikán 1: starý p.