pleva (†pléva Erb., Ner. aj., nář. plíva Hol.), -y ž. zprav. mn. (obilní) plevy šupinovitý odpad při čištění obilí (z obalu zrna v klasu): koš plev; krmit dobytek spařenými p-mi; lehký jako p.; oddelit zrno od plev, přen. cenné od bezcenného; má peněz jako plev velmi mnoho; přen. expr. něco bezcenného, malicherného, zbytečného: sliby se ukázaly nicotnými p-mi (Nový); zdát se plevou zbytečným; ♦ mít plevy v hlavě být hloupý; zeměd. ječné, žitné plevy; bot. šupinovitý listen naspodu klásku u trav; — pleva, -y m. i ž. hanl. špatný, bezcharakterní člověk: zrádci, plevy, odrodilci; je to hezká holka, ale p. (Svob.); → zdrob. plevka v. t.