plevel, -u, -e m. (6. j. -u, -i, mn. 1., 4. -y, -e, 7. -y, -i), poněk. zast. -e ž. (Jir., Ner. aj.) 1. rychle se množící planá rostlina (plané rostliny), často na úkor rostlin pěstovaných: úhor zarostlý p-em býlím; čistá kultura brambor bez p-e; hubit p.; přen. p. pověry; záplava literárního p-e málo hodnotné, špatné literatury; hanl. špatný člověk, špatní lidé: kdejaký p. z toho těžil; podlec a p. (Hol.); zeměd. p. polní, zahradní; rybn. rybí p. drobné méněcenné ryby, plevelné ryby 2. jen m. jednoletá bylina s drobnými bílými květy rostoucí na polích; bot. rod Holosteum: p. okoličnatý; → expr. zdrob. plevílek, -lku m. (6. mn. -lcích)