plkat, plkotat (A. Mrš., Herb.) ned. obl. mor. a expr. planě, zbytečně hovořit, plácat 6, tlachat, žvanit: neplkej, kmotře (Kosm.); řvou děti a plkají báby a dědci (Sova) ○ předp. na-, po-, roz- se, vy-; → nás. plkávat