plničký (*plninký Třeb., *plňoučký, *plňounký Tyl) příd. expr. 1. (v přísudku zast. též v jm. tvaru plnička, plničko) expr. plný 1-3: p-á sklenice; nebe p-é hvězd; stodola p-a a jako nabitá (Jir.); – p. obličej; p-é rameno; – p-á pravda (Staš.) 2. intenzívní, silný: p-á zář (Mach.); → přísl. plničko: na nebi p. hvězd