plochý příd. (2. st. plošší) 1. tvořící plochu bez nápadných vyvýšenin a prohloubenin; rovný: p. kraj; p-á střecha; p-é nohy s plochými chodidly; p-é prsy nízké, nevyvinuté; udeřit p-m mečem na plocho, plochou stranou čepele; tech. p-é kleště s rovnými čelistmi; sport. p-á dráha závodní dráha bez klopených zatáček: závody motocyklů na p-é dráze 2. nízký, placatý, ploský 1: p-á mísa; p-á lžička na zmrzlinu; p-á láhev; p. klíček; p. kámen; tech. p. pilník s obdélným průřezem; sklář. p-é sklo rovinné; zool. hlístové ploší; voj. p-á dráha střely mající úhel menší než 45° (op. strmá) 3. kniž. povrchní, mělký, jalový, planý: p. život; p-é umění; p-é vulgarizátorství; p-é nadávky (Olb.) nevýrazné, nepřiléhavé; → přísl. ploše (*plocho): p. broušený granát; p. uložené sloje uhlí; hlas zněl p. nevýrazně; budovy plocho kryté (Ner.); → podst. plochost, -i ž.