plouti ned. (1. j. pluji, rozk. pluj, bud. popluji, min. plul, zast. a nář. ploul, podst. plutí, přech. přít. pluje) 1. (o předmětu, zvl. plavidle) být unášen, pohybovat se na povrchu vody (n. jiné kapaliny); plavat 2: loď, člun pluje; plující vory; ledy plují po vodě; p. s proudem, po proudu, přen. jít s většinou, přizpůsobovat se mínění většiny; p. proti proudu, přen. jít, stavět se proti vůli, mínění většiny 2. řidč. (o živém tvoru) vhodnými vlastními pohyby se udržovat a pohybovat ve vodě; plavat 1: ryby plují středem proudu; kachny plují po hladině 3. (o osobě) jet, cestovat na něj. plavidle, být nesen něj. plavidlem po vodě; plavit se: p. na lodi, parníkem, po vorech; p. do dalekých zemí; (děťátko) ploulo v košíku po vodě (Erb.); p. v cizích vodách, přen. kniž. podléhat cizím vlivům; přen. p. očima po pokoji (O. Schein.) bloudit 4. kniž. lehce, plavně se pohybovat; vznášet se, nést se 1, plavat 6 (zvl. ve výši): čápi pluli vzduchem; oblaka plula nízko nad zemí; po nočním nebi měsíc plul (Pilař); expr. dáma plula salónem; přen. noc plula vlahá (Rais) míjela, ubíhala, plynula 5. slang. (co) dopravovat po vodě, plavit 1: plouli (voraři) jenom dříví (Mor.) ○ předp. do-, o-, ob(e)-, od (e)-, po-, pod(e)-, pro-, pře-, před-, při-, roz(e)- se, s-, u-, v-, vy- (povy-), za-