pluk, -u m. (6. mn. -cích) 1. voj. základní vojenský útvar, hospodářsky i výcvikově samostatný: střelecký (dř. pěší) p.; dělostřelecký, letecký, ženijní p.; sloužit u pluku; odjet k pluku 2. zast. (zprav. mn.) vojsko, vojenský zástup vůbec; zast. a kniž. expr. velké množství; zástup, dav, houf: arciotec Cech s pluky svými (Pal.); – pluky nepřátel, žadatelů; mračen pluky (Vrchl.)