plus I zprav. neskl. s., zř. -u (6. j. -u) m., v mn. jen m. (z lat.) 1. mat. znaménko označující sčítání n. kladnou veličinu 2. výhoda, klad, přednost (op. minus): umělecké p. díla; to je pro něho velké p.; plusový příd.: p-é znaménko