plyn, -u m. (6. j. -u) 1. látka s malou vnitřní soudržností, měnící značně svůj objem vlivem teploty a tlaku: balón naplněný plynem; dusivý p.; spalování plynů; zkapalnit p.; bojové plyny bojové chemické látky; pouštět plyny (ze střev) větry; hovor. poslat do plynu, jít do plynu (za nacismu) na smrt do plynové komory; motor. slang. přidat p. sešlápnout akcelerátor a tím zvýšit rychlost vozidla; fyz., chem. ideální, reálný p.; tech. generátorový p.; vodní p.; zemní p.; vysokopecní p.; kouřový p.; topný p.; třaskavý p.; med. rajský p.; střevní plyny 2. svítiplyn: vařit na plynu; zavést p. do domu