pneumatický [-ty-] příd. (z řec.) 1. uváděný v činnost n. poháněný vzduchem; vzduchový: tech. p-á brzda; p-á vrtačka; p-é kladivo; hud. p-á soustava varhan s rejstříky a píšťalami otvíranými stlačeným vzduchem; dopr. p-á doprava při níž se užívá zvýšeného tlaku vzduchu 2. jinak používající vzduchu k rozmanitým účelům; stav. p-é zhušťování půdy vhánění upevňovacích směsí do málo únosných půd stlačeným vzduchem; piv. p-é sladování s použitím temperovaného vlhkého vzduchu; → přísl. pneumaticky: p. pohánět; p. dopravovat; → podst. pneumatičnost, -i ž.: zool. p. ptačích kostí vlastnost, že jsou vyplněné vzduchem