počínati ned. 1. k počíti I 1-4: p. doufat začínat; slunce počínalo hřát; počínají se mu klížit víčka; p. hovor; p. lékařskou praxi; zítra se počíná s tiskem; p. od Adama od počátku; často ustrnule ve funkci přísl. počínajíc, počínaje: od pozítří počínajíc, počínaje mám volno, počínajíc, počínaje nedělí; – co to počínáte? děláte, podnikáte; se svým majetkem může p. podle své vlastní vůle nakládat; – soud počíná, poněk. zast. a tu se počíná naše historie (Jir.) začíná; – zř. ženštiny počínají (Čel.) 2. poněk. kniž. počínati si, zř. počínati (jak; *s kým) chovat se, jednat: p. si dětinsky, odvážně, pošetile; p. si jako blázen; p. si s největší opatrností; nepočínali byste s námi takhle (Šrám.) ○ předp. za-; → nás. počínávati