počestný příd. poněk. kniž. 1. poctivý 1, čestný 1, slušný: p. člověk; lži nehodné p-ého muže; p. rod; zast. v titulech měšťanů p. mistr krejčovský; p-í konšelé 2. srovnávající se se ctí, nepoškozující čest, dobré jméno; čestný 2, poctivý 1: mít p. úmysl; uzavřít p. mír; dát si p. polibek; expr. s odstínem ironie: p. měšťanský oběd; p-á měšťanská nuda 3. (mravně) bezúhonný 1, zachovalý, poctivý 3: p-á panna nevinná, čistá 3; p-á vdova dbalá ženské cti †4. konaný na počest někoho, určený k poctě někoho; čestný 4, poctivý 4: p-é hody (Zey.); – p-é místo (Pal.); → přísl. počestně: jednat, živit se, žít p.; – p. se odívat; p. pohřbít; → podst. počestnost, -i ž.: žít v práci a p-i; – pohřbít se vší p-í poctou; – panenská p. nevinnost, zachovalost