počet, -čtu m. (6. j. -u) 1. urč. množství (jednotlivin n. jednotlivců), obyč. číselně zjistitelné; kvantum: velký, obrovský, značný, malý, nepatrný p.; p. obyvatelstva stoupl; stroj o velkém počtu obrátek; mít (v soutěži) stejný p. bodů; plánovaný p. pracovních sil; dostavit se v plném počtu; na p. bylo účastníků málo; lidí bylo na náměstí bez počtu (ps. též bezpočtu) velmi mnoho, veliké, nesčetné množství; případů bylo nad p. příliš n. velmi mnoho; traktorů máme docela přes p. více, než je nezbytně nutno; vojenská jednotka má svůj p. náležitý početní stav; kniž. euf. jeho p. let se naplnil zemřel; zast. jaz. číslo: jednotný p. 2. čast. mn. počty počítání: nemohl přijíti s počtem ku konci (Něm.); oznámit výsledek svých počtů; zast. spletité astronomické počty výpočty; Řehoř XIII. zavedl nový p. teprve r. 1583 (Ner.) kalendář; bylo asi po půlnoci dle německého počtu (Wint.) počítání hodin, mat. p. pravděpodobnosti; diferenciální, integrální p. obory matematiky; řidč. trojčlenný, úrokový p. početní postup; škol. počty vyučování základním poznatkům z matematiky, zejm. sčítání, odčítání, násobení a dělení 3. kniž. účet, vyúčtování: (zprav. v ust. spoj.) klást, skládat, složit, vydat p. (z nějaké činnosti) 4. kniž. předpoklad, záměr, plán: p. mu selhal; zmást někomu počty; brát v p., do počtu všechny okolnosti počítat s nimi