počitadlo, -a s. (2. mn. -del) 1. pomůcka z rovnoběžných drátů a kuliček na nich navlečených, sloužící k učení počtům: sčítat a odčítat na p-e; školní, dětské p. 2. tech. přístroj, kt. samočinně zaznamenává množství něčeho sčítáním po jednotkách: p. kilometrů; p. otáček; zast. p. elektrického proudu elektroměr 3. dětská říkánka sloužící k rozpočítávání při hře; rozpočitadlo; → zdrob. počitadélko, -a s. (6. mn. -ách)