počkati ned. 1. (na koho, co; ~) strávit něj. dobu čekáním, prodlít, zdržet se, vyčkat v očekávání někoho, něčeho: p. na přítele, na odpověď, na další tramvaj; počkám, až se vrátíš; slíbila mu, že na něho počká, až dostuduje že se nevdá dříve za jiného; čištění a žehlení šatů na počkání; počkala si na muže před hostincem vyčíhala si, až vyjde; hovor. (při věcném podmětu) nejdříve dopíšu dopis, čaj počká není na něj spěch; méně důležité věci mohou p. být prozatím odloženy 2. (s čím) nevykonat něco hned, odložit něco na pozdější dobu: se zahájením stavby musíme p.; s koupí šatů si ještě počkáš 3. ob. (komu) dát na dluh; poshovět (s placením): těch několik korun vám rád počkám 4. počkat, počkej, počkejme, počkejte jako vsuvkový výrazový prostředek poutá pozornost posluchače (zprav. s významovým odstínem vzpomínání, překvapení, hrozby ap.): p., něco vám řeknu; počkej, postrašíme ho!; počkej, já to povím!; počkejme, jakpak to vlastně bylo?; – hej počkej v. hej ○ předp. po-