pořádný příd. 1. dbalý pořádku (ve význ. 1, 2); pořádkumilovný: p-á hospodyně; p. žák, pracovník 2. spořádaný, řádný, slušný: p-á rodina; vést p. život 3. ob. náležitý 1, vhodný, přiměřený, slušný, řádný: nemají p. byt; mám vůbec p-é šaty na večer?; uvařit něco p-ého; dostat p-é místo; naučit se něčemu p-ému; nebude z něho nikdy nic p-ého; promluv přece něco p-ého rozumného, vhodného; není s ním p-á řeč rozumná; práv. p-á držba (dř.) zakládající se na něj. právním důvodu, způsobilém k nabytí 4. expr. velký, notný 3, značný, důkladný 2: p. hlupák; dát si p-ou porci; byla p-á bouřka; udělat p. kus práce; dal mu p. pohlavek; → přísl. pořádně: p. to ukliď; – žít, chovat se p.; – ob. oblékni se p.; nemohl rozčilením ani p. promluvit; p. si to rozmysli dobře; – expr. pověděla mu to p. důkladně; důrazně; p. mu zaplatil hodně; p. se najíst; je už p. starý; → podst. pořádnost v. t.