poškoditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) způsobit (hmotnou) škodu na něčem, částečně zničit; porušit: objekty poškozené za války; p. knihu, šaty; p. stroj porouchat; chránit něco před poškozením; práv. poškození cizí věci trestný čin spáchaný jejím úmyslným (částečným) zničením; med. poškození léze 2. (co; řidč. čemu) zničit, zmenšit hodnotu něčeho; způsobit morální škodu na něčem (op. prospět): p. něčí pověst; p. svému zdraví (Zey.) 3. (koho, co) způsobit někomu (hmotnou n. morální) škodu, ztrátu, újmu ap.: rozhodčí poškodil hostující mužstvo; cítit se (finančně, morálně) poškozen; p. svým jednáním stát; práv. poškození věřitele trestný čin spáchaný s úmyslem zmařit uspokojení věřitele; — poškoditi se dok. (o věcech) přestat být v náležitě dobrém stavu, stát se vadným: nábytek se při stěhování poškodil; nesprávným zacházením se mechanismus snadno poškodí; — ned. poškozovati, p. se