požehnání, -í s. 1. náb. přízeň boží (podle křesťanských náb. představ), zdar, štěstí z ní plynoucí; poněk. zast. a kniž. příznivá okolnost, prospěch, zdar, štěstí vůbec: bůh jim dal zdraví a své p. (Rais); boží p. zdar, úspěch; přen. kart. slang. druh hazardní hry v karty; vaše věrné milování nemine se p. (Sab.) bude šťastné; – poněk. zast. a kniž. to nám přineslo p.; pro celý kraj to bylo p-m; práce je p. 2. náb. přání přízně boží někomu (projevované slovy, popř. znamením kříže a vztažením ruky); udělení souhlasu k něčemu přáním zdaru, štěstí: otcovské p.; ženich a nevěsta prosili rodiče o p.; matka mu dala na cestu p. (Pfleg.); hovor. (učinit něco) s p-m někoho (R. právo, Tvorba) na podnět n. se souhlasem, dát něčemu p. (Gottw.); círk. obřadní úkon, kterým kněz svolává slovy n. znamením dary milosti boží; pastýřské p. 3. círk. odpolední n. večerní pobožnost, při kt. kněz na konci žehná: zvonili na p. 4. domovní, domácí p. obrázek s textem obsahujícím přání božího požehnání (kt. se kdysi věšel v bytech katolíků nade dveře) (Rais) 5. poněk. zast. a expr. úroda, hojnost něčeho: odvezl první p. do stodoly (Jir.); před ním zevšad usmívá se, klaní plnými klasy boží p. (Čech); p. jablek (Slád.); zast. expr. kde je toho božího p. více (Pitt.) dětí; → expr. zdrob. *požehnáníčko, -a s.: aby mně p. dal (Něm.); – na každém poli dost p-a (Čel.) úrody; — v. též požehnati