požehnaný příd. 1. náb. přinášející (z přízně boží) zdar, štěstí; poněk. zast. a kniž. provázený zdarem, štěstím; blahodárný (vůbec): to byl p. den (M. Krat.); nepoctivě získané peníze nejsou p-é; – mít na někoho p. vliv (Štoll) 2. poněk. zast. a kniž. se zdarem provedený, probíhající (pův. v náb. představách z přízně boží); hojný 1, bohatý 2; oplývající hojností: p. lov (Něm.); p-á úroda (Baar); dožil se p-ého věku (John) vysokého; p. stav těhotenství; přen. ta práce nese p-é ovoce užitek, prospěch; expr. p. apetit (Něm.) velký, notný; p-é boky (A. Mrš.) tlusté, silné; – kniž. a expr. p-á rovina (Ner.) úrodná; p-á rodina (Čech) obdařená mnoha dětmi 3. poněk. zast. a kniž. s díky, s láskou velebený; blahoslavený 1: p-á památka (Rezek); → přísl. požehnaně v. t.; — v. též požehnati