požehnati dok. k žehnati 1. náb. (pův. o bohu, zejm. v křesťanských náb. představách) (komu; *komu co) obdařit někoho svou přízní, a tím mu dopřát zdar, štěstí; (komu na kom, čem; koho, co kým, čím) ze své přízně obdařit někoho hojností něčeho; poněk. zast. a kniž. být požehnán (čím; *na koho, co) mít hojnost něčeho: bůh ti požehnej, bratře králi (Jir.); člověče, přičiň se, a bůh ti požehná (Baar); zast. ob. pánbůh vám (to) požehnej ať vám to přinese užitek; požehnej pánbůh formule vyjadřující přání zdaru, hojnosti; expr. to je spaní, pánbůh požehnej! (Herb.); – bůh požehnal otci na dětech i na statku (A. Mrš.); bůh jej požehnal sedmi dětmi (Arb.); – poněk. zast. a kniž. rodina požehnaná dětmi, na děti s mnoha dětmi; větev požehnaná ovocem (Hora) obtížená 2. náb. (komu, čemu; řidč. koho, co) (zprav. o knězi) obřadně vyžádat pro někoho, něco přízeň boží (znamením kříže, vztahováním rukou n. slovy): kněz se obrátil od oltáře, aby věřícím požehnal; p. sňatku; požehnala je (matka milence) (Něm.); rodiče jim (před sňatkem) požehnali dali svolení k sňatku a popřáli štěstí; pan páter nás v kostele brzy požehná (Staš.) oddá 3. náb. (koho, co; co komu) (podle křesťanského zvyku) udělat nad někým (něčím) znamení kříže, a tím ho (to) odkázat do boží ochrany a přízně; (co) udělat nad něčím znamení kříže, a tím tomu vyžádat příznivé působení, obřadně posvětit (zprav. znamením kříže): první její bylo p. se a políbit křížek (Něm.) pokřižovat se; požehnal křížky hrob (Jir.); požehnal jí čelo křížem (Prav.); – babička, než kvas zadělávala, kopistem díž požehnala (Něm.) 4. kniž. (co, koho) s vroucími díky pochválit: budiž ona ruka požehnána (Vrchl.); požehnána budiž náhoda (Svět.); hovor., iron. ti by nás za to pěkně požehnali! vyhubovali by nám; ostře jej požehnal (Jir.) vyplísnil