po předl. I. s 6. p. ve spoj. se jménem 1. vyjadřuje, že pohyb n. jiný děj probíhá po povrchu, na povrchu n. v hranicích něčeho: jít po silnici; jít po správné cestě, přen. mít správné životní zaměření; šlapat po trávníku; voda stéká po skle; věšet obrazy po stěně; pohladit po tváři; uhodit po hlavě; dostat po hubě (zhrub.) políček, přen. být rázně odbyt; – toulat se po lese; hluk se rozléhá po domě; nář. viděl jsem po něm, že... (V. Mrš.) na něm; ♦ neštěstí nechodí po horách, ale po lidech (pořek.); jde to jako po másle bez potíží, hladce 2. vyjadřuje, že pohyb n. jiný děj probíhá a) v urč. směru, zvl. směrem dolů n. směrem shodným s normálním (op. proti); v těsné blízkosti někoho, něčeho: jít po hlase; lapat po dechu být udýchán; jít po svahu; po stranách, po krajích; po celé délce; říci něco, pomlouvat po straně tajně, za zády; – veslovat po vodě; jít po větru; plout po proudu, přen. přizpůsobovat se většině ap.; hladit po srsti; – jít po levé straně někoho; sednout si někomu po pravici; ust. spoj. mít, být po ruce ihned k dispozici, pohotově; b) za něj. cílem: jít po své práci, po svém, po svých; chodit po koledě 3. vyjadřuje místní n. časovou podílnost n. rozčleněnost děje (při dělení, měření, počítání ap.): hledat po kapsách; otiskovat básně po časopisech, jezdit po výletech; dívat se po výkladech, po děvčatech; – pracovat po nocích; – hromádky po šesti kusech; dát dětem po čokoládě; brát lék po lžičkách; brát schody po dvou; – prodávat po koruně za korunu kus; po čem to je? 4. vyjadřuje následnost v čase n. v pořadí (při hodnocení něčeho) (op. před): odpočinek po práci; po letech se sešli; po vyučování; po sezóně; po čase za čas; rok po roce; odchází jeden po druhém za druhým; přijít po někom na řadu; být po nemoci; je tu jako po vymření; domy vyrůstají jako houby po dešti velmi rychle; – mít po někom první místo; — ust. spoj. už je po tom, po všem je to skončeno ap.; je po starosti, po pochybnostech zmizely; expr. je po komedii, po legraci skončilo se to, je to hotovo; ob. je po autě je zničeno; je po svatbě je zmařena; je po něm, u je po něm je mrtev 5. vyjadřuje pův. vlastníka, toho, kdo něco zanechal ap., n. pův. určení, užití, zdroj ap. něčeho: knihy po otci; penze po manželovi; vdova po lékaři; syn po sestře zemřelé sestry; – láhev po víně (zř.) od vína; ♦ po pachateli ani stopy úplně se ztratil, zmizel; expr. ani pes po něm neštěkne nikdo na něho nevzpomene 6. vyjadřuje příčinu něčeho: je mu špatně po salámu; dolíčky po neštovicích od neštovic; mozoly po práci od práce; nosit smutek po matce; po čem člověk, těžce raněn, přece neumírá? (Ner.) 7. vyjadřuje znak, podle kt. něco poznáváme, rozeznáváme, jmenujeme, měříme, hodnotíme, srovnáváme, jímž se řídíme; vyjadřuje shodu s něčím; podle: oči má po otci; syn po tátovi podobný tátovi; poznat po hlase; chutnat po mandlích; vonět po růžích; jmenovat se po matce; vyvést se po někom; – napodobovat po dospělých; po něčím vzoru, příkladu; obléká se po módě (zř.); stalo se po jeho vůli; je po tvém, po jeho, po jejím (ob.); po mém soudu, po mém rozumu; psát po paměti (ps. též popaměti); není mu to po chuti; po starém způsobu; po zákonu života; jednat po právu; po pravdě řečeno; být odměněn po zásluze; ♦ ptáka (poznáš) po peří, člověka po řeči (přísloví) 8. označuje prostředek, nástroj, pomůcku n. prostředníka, jehož pomocí se děj uskutečňuje: chodit po rukou; plazit se po kolenou, po břiše; jít po špičkách; skákat po jedné noze; cesta po železnici; rozhlas po drátě; poslat po poslu; ♦ expr. říci, dát to někomu po lopatě velmi jasně, aby snadno pochopil 9. naznačuje způsob činnosti n. okolnosti, za kt. se něco děje, n. stav, v kt. něco trvá: žádat po dobrém, po zlém; žít si po svém; mrkat po straně tajně; ♦ expr. dívat se, pozorovat po očku kradmo, nenápadně; skočit do toho po hlavě jednat bez rozmýšleni, neuváženě 10. vyjadřuje vztah, zřetel; pokud jde o, co se týká, co do: po této stránce to má dobré; po politické, obsahové stránce; ♦ hovor. co je nám po tom? do toho; po tom ti nic není na to se neptej, o to se nestarej, do toho se nepleť; nic mu po mně není nezajímám ho, nezáleží mu na mně; ob. nic po něm není není zcela zdráv, není ve své míře; nic po tom není nestojí to za nic; kniž. vymřít po meči, po přeslici mužskými, ženskými potomky 11. jako výraz vazby u sloves (popř. dějových jmen) růz. duševních hnutí a volních projevů vyjadřuje vztah mezi dějem a jeho předmětem: dychtit po dobrodružství; touha po lásce; žízeň po životě; prahnout po kultuře (touha, úsilí); poptat se po zdraví; dotazovat se po podrobnostech; pátrat po pachateli; jdou po něm (ob.): jít po stopě (zločinu); shánět se po penězích; ohlížet se po nevěstě (ptaní, hledání); – po případě (též popřípadě, zkr. popř.) eventuálně, třeba, možná II. se 4. p. ve spoj. se jménem 1. vyjadřuje prostorovou n. časovou mez, hranici rozsahu (v pořadí, výčtu ap.) (často též ve spoj. až po): bořit se do sněhu (až) po kolena; svlečený po pás do pasu; po zuby ozbrojený; začervenat se, zamilovat se až po uši; – až po tu chvíli do té chvíle; – důstojníci od majora po plukovníka; ♦ expr. mít něčeho (nepříjemného) po krk dost, víc než dost 2. vyjadřuje časové rozpětí; během: bdít po celou noc; po celý rok; po nějaký čas; po několik dní; po generace; po staletí 3. (ve spoj. s čísl. nás.) vyjadřuje opakování v čase, (ve spoj. s čísl. řad.) řadění: po dvakrát; po prvé (ps. též poprvé) v životě; po každé (ps. též pokaždé); po prvé, po druhé,... (poněk. zast.) za prvé, za druhé,... †4. naznačuje cíl, účel činnosti, pro: poručit po mistra popravčího odeslati (Wint.) III. 1. v ust. spoj. po boku (s 6. p. na ot. kde?), poněk. zast. po bok (se 4. p. na ot. kam?) v těsné blízkosti, do těsné blízkosti: meč visí po boku; kráčet po boku někoho; stát někomu po boku, přen. být mu oporou; ♦ stavět něco něčemu, někoho někomu po bok naroveň 2. v ustrnulých spoj. pův. s jmenným tvarem příd. jm. (od pův. s 3. p., pociťovaným dnes jako 6. p.) naznačuje způsob činnosti n. okolnosti, za kt. se něco děje, n. stav, v kt. něco trvá: vzdát čest po vojensku; pracovat po údernicku; jíst po domácku (ps. též podomácku); po venkovsku ustrojená žena venkovsky; jít po slepu (ps. též poslepu); zmizet po anglicku (hovor.) nenápadně; po latinsku latinsky; po nerudovsku jako Neruda; po staru (ps. též postaru) se žít nedá; nář. (říci něco) po našemu, po našem; v někt. případech se píše zprav. celý předložkový výraz jako spřežka: potichu, poskrovnu atd. (v. t.)