pobýti dok. (1. j. -hudu, rozk. -buď, min. -byl, podst. -bytí, přech. min. -byv) (kde; ~) poněk. kniž. něj. dobu se zdržet; prodlít, setrvat, zůstat: pobyli na cestě čtrnáct dní; navštívil nás, ale dlouho nepobyl; ob. ten si tam pobyl dlouho se zdržel, pozdržel se; ♦ pobudem, nebudem, světa nepřebudem (pořek.); — ned. Pobývati