poblázniti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) zbavit rozvahy; zmást, zmámit, poblouznit 1: peníze mohou člověka p.; celé město bylo poblázněno tou zprávou 2. expr. (koho, 4. p.) vzbudit v někom prudké milostné vzplanutí: herečka pobláznila mnoho mužů; pobláznil nezkušené děvče; — poblázniti se dok. 1. expr. (čím, z čeho) pozbýt rozvahy; pomást se, poblouznit se 1: pobláznil se těmi verši, tím dopisem; jen se z toho nepoblázni! 2. expr. (do koho, čeho, po kom, čem; za kým, čím) náhle n. nerozvážně pro někoho, něco vzplanout; poblouznit se 2: pobláznil se do ní ztratil hlavu; je za Tondíkem poblázněna (Jir.)