pobloudilý příd. 1. poněk. zast. takový, kt. ztratil pravou cestu, zabloudil, zbloudil: p-á ovečka (Nov.) 2. takový, kt. se omylem odchýlil n. odchyluje od něj. ustálených názorů, pravidel, zásad: p. a svedený člověk; zachránit p-é děti, p-á myšlenka bláhová; lidé ve víře p-í; p-á hlava (Něm.) pomatená; → podst. pobloudilost, -i ž.