pobořiti dok. (3. mn. -í) (co) bořením částečně n. značně poškodit n. zničit: výbuch pobořil dům; zast. domek na Pohořelci konečně pobořen byl (Tyl) zbourán; přen. jeho naděje byly pobořeny zmařeny; — pobořiti se dok. 1. rozvrátit se, vzít za své, zaniknout: přen. jeho životní dílo se pobořilo *2. probořit se: vytáhl kluka, když se pobořil pod ním led (Šmil.)