pobožný příd. 1. oddaný náboženské víře n. bohu; nábožný 1, zbožný: p-á stařena; zpěv p-ch poutníků 2. souvisící s pobožností (ve význ. 2) n. s náboženstvím; nábožný 2, zbožný: p. zpěv; p. skutek 3. expr. velmi uctivý, uctivě pozorný, vážný; nábožný 3, zbožný: dívat se na někoho s p-ou úctou; věnovat se něčemu s p-ou péčí †4. otcové p-ch škol piaristé; kolej p-ch škol piaristická (Šmil.); → přísl. pobožně: p. se modlit; – p. poslouchat s uctivou pozorností; → podst. pobožnost v. t.