pobouřiti dok. (3. mn. -í, rozk. -buř, -bouři) 1. řidč. (co) částečně n. značně rozbouřit: p. dopadem kamene klidnou hladinu; nespravedlnost mu pobouřila krev 2. (koho, 4. p.; koho čím) uvést ve stav rozhorlení; rozzlobit, rozčilit, rozhořčit: pobouřilo ho, že mu nedůvěřují; být pobouřen drastickým opatřením, drzostí 3. (co) podráždit, rozjitřit, rozrušit (city): p. spravedlivé city obyvatelstva; p. hněv 4. (koho, co čím; koho proti komu, poněk. zast. na koho) zburcovat, vyburcovat, vzbouřit, poštvat: p. svým křikem celou ves; pobouřil veškeren lid proti sobě (Pal.); někdo ho musil na mne p. (Klicp.); — pobouřiti se dok. 1. částečně n. značně se rozbouřit: vlny moře se pobouřily; krev se mu zlostí pobouřila 2. (čím; nad čím; proti čemu) rozzlobit se, rozčilit se, rozhořčit se: p. se věrolomností; lidé se pobouřili nad jeho jednáním; pobouřil se proti jeho zradě 3. (o citech ap.) rozjitřit se, podráždit se, rozrušit se: jeho hněv se pobouřil †4. (proti komu) vzbouřit se: poddaní se pobouřili proti králi; — ned. pobuřovati