pobrati dok. (j. 1. -beru, 2. -bereš, rozk. -ber, trp. -brán) 1. (co komu; co) postupně vzít, odejmout, sebrat (zprav. ve větší míře a neprávem, násilím): všechno mu pobrali; vojáci pobrali, kde co bylo; ♦ mnoho krásy (žena) nepobrala nedostalo se jí 2. řidč. (co) (postupně) vzít, uchopit: když si všickni kameny pobrali, tu on si vzal také do ruky kámen (Něm.); p. do náruče láhve i sklenice (Kop.) 3. (koho, co) stačit vzít; pojmout: autobus všechny výletníky nepobral; vzal si hrušek, co mohl p. do čepice; ani dechu p. nemůže (Konr.) nestačí nadechnout; — v. též poberu se; — ned. pobírati