pobratim, -a (1. mn. -ové) (*pobratimec, -mce, Havl., Hol.) m. (ze srb.) 1. (u jižních Slovanů) oddaný, věrný přítel vybraný za bratra (ve vztahu pobratimstva) †2. oddaný přítel, věrný druh: Sinat byl můj p. (Zey.); žert. p. z mokré čtvrti (Sez.) kamarád 3. řidč. příslušník bratrského národa: naši bulharští p-ové; — pobratimský příd.: p. stisk ruky bratrský 1; – p. národ bratrský 2; → podst. pobratimství, -í s. 1. pobratimstvo †2. věrné přátelství (muže): přísahat p.