pocházeti ned. (3. mn. -ejí) k pojíti I 1, 2, 4, 7: p. z dělnické rodiny; pochází z Brna; rukopis pocházející ze 14. stol.; z toho nepochází nikdy nic dobrého; běda tomu, skrze koho pohoršení pochází (bibl.); – zast. mnoho koňů pocházelo na ochrnutí plic (Něm.); já hladem pocházím (Herrm.); – zast. fi, až mne zima pochází (Něm.); – p. neklidně ode dveří k oknu; taneční páry pocházely po sále; → nás. pocházívati