pochybiti dok. (3. mn. -í, podst. -ení) (~; v čem) udělat chybu, dopustit se omylu; chybit 1: vidím, že jsem pochybil; řekněte, v čem jsem pochybila; p. z nevědomosti; jsem člověk dobrý a nepochybila byste se mnou (Ner.) nepochodila špatně; — *pochybiti se dok. (čeho) minout se, nezasáhnout něco: moudrého se cíle pochybí (Vrchl.); — ned. pochybovati