pocit, -u m. (6. j. -u) 1. smyslový n. citový zážitek (něčeho příjemného n. nepříjemného): p. tepla, chladu; p. rozkoše, strachu, ošklivosti, lítosti; příjemný, trapný, bolestný, neurčitý p.; mít z někoho, něčeho nepříjemný p.; p. lásky (Hál.) cit 2. uznání, uvědomění něčeho; vědomí: p. odpovědnosti, soudržnosti, solidarity, viny; zast. kolem nebylo po živé duši ani p-u (Tyl) tušení, potuchy; → expr. zdrob. řidč. pocitek, -tku (6. mn. -tcích), pociteček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.: subjektivní p.