pocvičiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p., v čem) aspoň částečně přivést k zdokonalení něj. dovednosti tělesné n. duševní; vycvičit; (co) cvičením zlepšit, zdokonalit: p. lid válečný ve zbrani; p. někoho ve skromnosti; zast. dát hocha trochu p. (Baar) vychovat, vzdělat; – p. svůj hlas 2. chvilku zacvičit: ráno pocvičil a osprchoval se; čas od času na hřišti pocvičí; — pocvičiti se dok. (v čem) zdokonalit se: p. se v latině (Jir.); muž velmi srdečný a pocvičený (Jir.) vzdělaný