podřízený příd. 1. níže postavený právně, pracovně ap.; (společensky) závislý (op. nadřízený): p. zaměstnanec; p. úřad; p-é postavení; jaz. řidč. p. větný člen závislý na jiném členu 2. řidč. nedůležitý, vedlejší, podřadný 1, podružný I (op. nadřízený): mít, hrát p-ou úlohu; — zpodst. podřízený, -ého m. (podřízená, -é ž.) ten, kdo je právně, pracovně níže postavený n. společensky závislý: poměr vedoucích a p-ch v závodě; → přísl. podřízeně: p. úslužný; → podst. podřízenost, -i ž.: duševní p. dětí dospělým; p. porobených národů; veř. spr. služební p. postavení právně, pracovně níže, závislost na služebně vyšším úřadu n. služebně výše postavené osobě; — v. též podříditi, p. se