podivín, -a m. (1. mn. -i, -ové) (podivínka, -y ž.) kdo má podivné, nezvyklé, zvláštní chování, způsoby: mrzutý, nemluvný, starý p. mrzout, morous; rozmary p-a; být pokládán, platit za p-a; → expr. zdrob. *podivínek, -nka m. (Sab., Svob.)