podiv, -u m. (6. j. -u) po divení, překvapení, údiv, úžas: vzbudit něčí p. (znalostmi, dovedností ap.); kniž. sledovat akrobacii letců s p-em; ku p-u (ps. též kupodivu) jednoduché řešení úkolu; výkony na p. (ps. též napodiv) dokonalé; je až s p-em (ps. též spodivem), jak stavba rychle roste; zast. Barunka všecka pohroužena v p-u světla nebeského (Něm.) obdivu