podivný příd. 1. budící podiv, úžas; divný, podivuhodný, neobvyklý, neobyčejný, zvláštní, překvapivý, kuriózní, bizarní: p. obraz, tvar; p. osud; p. sen; p-á historie; pohlédnout s p-m výrazem; p-á dobrodružství Robinsona Crusoa; nevydrží u paní tak p-é (Svět.) podivínské, zool. ptakopysk p.; bot. česnek p. 2. podezřelý; nekalý, nenáležitý: vést p-é řeči; – postavit do p-ého světla; p-á změť událostí (Olb.); expr. je to p-é účetnictví; → přísl. podivně: zuby p. bílé úžasně; byl p. čilý; – smích zněl p.; podivno kniž. a zast.: p., jak se lidé sejdou (Hál.); → podst. podivnost v. t.