podklad, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. to, co se klade, dává pod něj. předmět n. je pod něčím: barevný ornament na tmavém p-ě; dečka pod sklem jako p.; denní krém jako p. pod pudr; sníh napadl na zmrzlý p. půdy; přen. dobrý p. pod víno vydatné jídlo 2. spodní část něčeho, na níž horní část spočívá; spodek: p. sochy, stavby; betonový p. nosného sloupu; tech. konstrukční prvek (deska ap.) pod základy stavby, pod komunikací, pod strojem ap. k rozložení tlaku, k pevnějšímu uložení ap.; bot. typ půdy, který vyžadují urč. rostliny n. urč. rostlinné společenstvo: p. listnatých lesů 3. základ, předpoklad něj. činnosti n. stavu; základ, základna, báze 1; odůvodnění, důvod: člověk bez mravního p-u; práce s dobrým vědeckým p-em; zprávy bez p-u nevěrohodné; p. pro plánování; práce na p-ě zkušeností; román na historickém p-ě; – nemít k podezření žádný p.; právní p. ustanovení; kniž., publ. ust. spoj. na p-ě usnesení podle, ve smyslu usnesení; práv. skutkový p. skutečnosti, o kt. se opírá rozhodnutí; p-y pro vyměření daní, dávek; na zákonném p-ě ve shodě se zákonem; → zdrob. podkladek v. t.