podmíněný příd. kniž. takový, kt. je něčím podmíněn: jednostranný, p. závěr hypotetický; práv. p-é odsouzení při kt. je výkon trestu odložen na zkušební dobu; p-é propuštění; fyziol. p-é reflexy kt. se vyznačují dočasným spojováním ohnisek podráždění v kůře mozkové (op. nepodmíněné), → přísl. podmíněně: práv. p. uložený trest; → podst. podmíněnost, -i ž.: vzájemná p. obsahu a formy závislost; — v. též podmíniti