podmaniti dok. (3. mn. -í) kniž. 1. (koho, co) násilím, mocí, zvláště vojenskou, uvést v poslušenství, v závislost (zprav. politickou); podrobit 1, porobit, pokořit 1, uchvátit, ovládnout, opanovat: p. četné národy, země; útočný stát si podmanil slabší sousedy; podmanění Československa nacisty r. 1939; podmaněný lid 2. (koho, 4. p.) podřídit své vůli, vůlí opanovat; osedlat 2: žena si zcela podmanila manžela 3. (koho, co; koho čím) silně zapůsobit na něčí cit; zaujmout, uchvátit, unést, okouzlit 2, ovládnout 3, získat: nevím, čím si ho podmanila; srdce všech si p. (Hál.); dát se p. hudbou; — ned. podmaňovati