podobati se ned. 1. (komu, čemu, poněk. zast. ke komu, čemu; *na koho) mít s někým, něčím shodnou podobu (ve význ. 1): dvojčata se sobě podobala k nerozeznání; starý člověk se podobá dítěti; ta krátká chvíle se podobala snu; stará matka podobala se více k dívce než k paničce (Svět.); děvčátko se podobalo na Otylku (Šal.); podobá se pravdě je pravděpodobné; expr. nakonec se práce přece jen trochu podobala k světu byla lepší 2. zast. a nář. (komu) líbit se, zamlouvat se, být vhod; být v uspokojivém stavu, dařit se: neutajil, že se mu panna podobá (Jir.); mé matce by se podobalo takové řešení (Šim.); jak se letos len podobá (Klicp.) 3. zast. a nář. zdát se, jevit se: neví, co se s ní událo, že se mu podobá teď celá jiná (Svět.); zprav. neos. podobá se, podobalo se je, bylo pravděpodobné, zdá se, zdálo se: že by ten Uher mohl jednat bez pomoci, nepodobá se mi (Jir.); tak se aspoň podobá zdá se; podobalo se na déšť (Jir.) vypadalo to; podobá se na časy (Jah.) vyčasuje se, jasní se; nás. *podobávati se: nové pokolení se málo podobává právě minulému (Sab.)