podpáliti dok. (3. mn. -í, rozk. -pal) 1. (co, *koho) zapálit odspodu; (co; kde; ~) rozdělat v něčem oheň: p. v kamnech dříví, roští; p. hranici; p. vysokou pec; – p. v kamnech rozdělat oheň; třísky na podpálení 2. (co; ~) založit požár: dát město p. (Pal.); ze msty podpálil sousedovi; přen. p. válečný požár rozpoutat 3. řidč. expr. (koho, co) podnítit: p. něčí zájem (Štech); p. vzpouru (Hol.) 4. poněk. zast. (koho, co) podráždit, popíchnout, podpíchnout 3: Pavel nechalse lehko p. (Něm.); toto slovo rázem v něm podpálilo zlost (Jir.); — ned. podpalovati