podržeti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) kratší dobu někoho, něco uchopeného v ruce, v rukou n. v náručí nepustit ap.: p. kapesník u úst; p. sklenici v ruce; muž podržel ženě plášť při oblékání; podrželi mu koně, aby mohl nasednout; matka podržela dítě v náručí, než se uklidnilo; p. dítě na rukou, přen. zast. ob. být mu kmotrem 2. (co, koho) něj., zprav. kratší dobu uchovat v něj. poloze n. stavu; zadržet, přidržet: p. rozviklaný žebřík; p. vrávorajícího podepřít; podrž(te) mě, přen. expr. (ve zvolání) jsem velmi překvapen, udiven; – kniž. p. věc v tajnosti, v paměti; p. jazyk za zuby pomlčet 3. poněk. zast. (koho, co kde) zadržet: zapisuje (profous), koho má (ve vězení) p. (Ner.); "počkej", podržel ho sedlák (na odchodu) (Baar) zdržel 4. (co) ponechat v držení, ve vlastnictví; ponechat si: p. dobytá území; p. věc ve svém majetku 5. kniž. (co) zachovat, neztratit, uchovat, udržet, nepozbýt (čeho): Malá Strana podržela svůj starobylý ráz; plášť byl z dobré látky, podržel tvar; stařenka si podržela svěží humor; — podržeti se dok. 1. (čeho; zač; koho, 2. p.) uchopit něco, někoho rukou n. rukama a použít toho jako, opory: p. se plotu, zábradlí; p. se syna za ruku; jestliže vám to klouže, podržte se mě †2. (kde) zůstat, setrvat, zdržet se: podržel se tam drahnou chvíli (Jir.)