podrobiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) násilím, mocí, zvl. vojenskou, uvést v poslušenství, v závislost (zprav. politickou); podmanit 1, porobit, pokořit 1, ovládnout 1, opanovat 1: p. četné národy; p. si vojensky slabší státy; fašisty podrobené země 2. (koho, co komu, čemu) podřídit své vůli, vůlí opanovat; ovládnout (koho, co čím); p. si ženu; p. smysly své vůli (Zey.); menšina je podrobena většině 3. (koho, co čemu) vůlí, rozhodnutím provést něco na někom, něčem, učinit něco předmětem něj. činnosti: p. zajatce výslechu, vězně mučení; být podroben tuhé kázni; p. dílo rozboru, kritice; p. pracoviště prověrce (R. právo) 4. (co čemu) často trp. být podroben povinně podřídit: p. zboží dani; věci podrobené clu; — podrobiti se dok. 1. (~; komu, čemu) podřídit se, podvolit se, poddat se (komu, čemu): vzbouřenci se podrobili pokořili; p. se dobyvateli; p. se vůli lidu; p. se bez protestu rozhodnutí; p. se cizí vůli 2. (čemu) z nutnosti se rozhodnout k něj. postupu, podejmout se něčeho, podstoupit něco nutného: p. se operaci prodělat, podstoupit; p. se zkoušce; p. se formalitám řízení; — ned. podrobovati, p. se